Školení řidičů referentů v zemědělství

Rozhodující není typ vozidla, ale to, že zaměstnanec řídí v souvislosti s výkonem práce. § 103 odst. 2 zákoníku práce ukládá zaměstnavateli zajistit školení o předpisech k zajištění BOZP, které se vztahují k rizikům zaměstnance, a § 349 odst. 1 ZP mezi ně řadí i dopravní předpisy.

V zemědělském podniku to prakticky znamená:

• agronom, zootechnik, vedoucí střediska — osobní vozidlo nebo pick-up mezi farmou, pozemky a úřady,
• traktorista a obsluha samojízdných strojů — pokud vyjíždí na veřejnou komunikaci, jede jako účastník silničního provozu,
• skladník a mechanik, který přejíždí s technikou po areálu a mezi středisky,
• sezónní výpomoc o žních a sklizni, často na dohodu.

Pro dohodáře platí totéž co pro kmenové zaměstnance: podle § 77 odst. 2 zákoníku práce se BOZP vztahuje i na dohodu o provedení práce a dohodu o pracovní činnosti — mezi výjimkami z úpravy není. U agenturního zaměstnance zajišťuje BOZP podle § 309 odst. 1 ZP uživatel, tedy podnik, kde člověk fakticky pracuje.

Profesní školení podle zákona č. 247/2000 Sb. je něco jiného — týká se řidičů z povolání a vozidel skupin C a D. Neděláme ho a referentské školení ho nenahrazuje ani naopak.

Nejvyšší riziko v zemědělské dopravě nevzniká na poli, ale na spojnici mezi poli. Traktor s návěsem vyjíždí z polní cesty na silnici II. třídy, kde ostatní jedou 90 km/h, výhled zakrývá kukuřice a za soupravou se během minuty tvoří kolona netrpělivých řidičů.

Do školení a do vlastních pokynů patří:

• výjezd z polní cesty a z pozemku — zemědělská technika vjíždí na komunikaci ze silnice nižší kategorie a musí dát přednost; předjížděcí manévry kolem soupravy jsou mimo kontrolu řidiče,
• rozměry a hmotnost soupravy: přesah nesených strojů, šířka žacích adaptérů, hmotnost plného návěsu a s tím brzdná dráha, která nemá s osobním autem nic společného,
• znečištění vozovky blátem z pneumatik po výjezdu z pole — kluzká vozovka, kterou způsobil provoz podniku, je jeho riziko,
• označení a osvětlení při přejezdu za šera,
• odbočování vlevo na pozemek, kde za soupravou předjíždí někdo, kdo manévr nečekal.

Osobní vozidla podniku jezdí po stejných cestách a o zemědělské technice musí vědět totéž z druhé strany — kdy nepředjíždět, jak daleko zůstat za soupravou a co znamená, že traktorista zapne levý blinkr na rovině.

Zemědělská sezóna má vlastní rytmus a školení do něj klasickou formou nezapadá. Prezenční školení pro dvacet lidí v polovině července nesvoláte, protože polovina z nich je na kombajnu a druhá polovina nastoupila předevčírem. Přitom právě sezónní pracovník je z hlediska rizik nejzranitelnější: nezná areál, nezná techniku, neví, kudy se jezdí, a má odpracovat maximum za pár týdnů.

Prakticky to řešíte tak, že:

1. školení proběhne před první jízdou, ne až po skončení sezóny, kdy se dělá papírování,
2. brigádník dostane vlastní odkaz e-mailem a projde školení z mobilu, i večer po směně,
3. do doplňujících pokynů napíšete, co konkrétně smí a nesmí řídit — kdo má přístup k traktoru, kdo jen k osobnímu vozidlu, kdo k ničemu,
4. dlouhé směny o žních promítnete do pravidel pro dobu řízení a bezpečnostní přestávky podle nařízení vlády č. 168/2002 Sb.

Školení lidí, kteří u vás budou šest týdnů, se v zemědělství často odkládá s tím, že to „nemá cenu“. Při kontrole ale není rozdíl mezi kmenovým zaměstnancem a brigádníkem — obojí je zaměstnanec.

Dvě věci, které se v zemědělských podnicích řeší nejčastěji až zpětně:

Přívěsy a nákladní soupravy. Ke každému vozidlu, se kterým se používá přívěs, patří do směrnice hmotnost soupravy a skupina řidičského oprávnění, kterou k ní řidič potřebuje. Bez toho se snadno stane, že zaměstnanec táhne soupravu, na kterou nemá oprávnění, a zjistí se to až po nehodě. Připojte i pravidla pro zajištění nákladu na valníku a pro kontrolu spojovacího zařízení.

Vlastní vozidlo zaměstnance. V zemědělství je běžné, že agronom objíždí pozemky svým autem. Podle § 157 zákoníku práce může zaměstnanec použít vlastní vozidlo na pracovní cestě jen se souhlasem zaměstnavatele. Souhlas patří do dokumentace spolu s tím, že takový zaměstnanec je pořád řidič referent a školení se ho týká stejně jako řidiče služebního pick-upu.

Školení má 8 kapitol, přečtení zabere zhruba 20–25 minut a končí testem o 20 otázkách z banky 160 s hranicí 80 % (16 správných); test lze opakovat neomezeně. Řidič nepotřebuje účet ani heslo — dostane osobní odkaz e-mailem, což u sezónních pracovníků odstraňuje největší administrativní překážku.

Zaměstnavatel si z účtu stáhne osnovu školení, záznam o školení, prezenční listinu s výsledky testu, PDF osvědčení pro každého řidiče s ověřitelným číslem a vzor směrnice pro provoz vozidel. Třicet dní před expirací přijde e-mailová připomínka. Licence platí 12 měsíců.

Školení je k dispozici v češtině, ukrajinštině a angličtině za stejnou cenu — v zemědělství s vysokým podílem zahraničních sezónních pracovníků je to rozdíl mezi školením a podpisem na papíře, kterému nikdo nerozuměl. Ceny za jednoho řidiče a 12 měsíců klesají podle počtu: 149 Kč u 1–4 řidičů až 69 Kč od 200 řidičů, viz ceník. Zadat lidi můžete průběžně, jak nastupují — postup popisuje jak to funguje.