Vzor směrnice pro provoz služebních vozidel a školení řidičů referentů

Článek 1 – Účel a rozsah

1. Tato směrnice stanoví pravidla pro provoz silničních motorových vozidel používaných při plnění pracovních úkolů a upravuje způsob, obsah a četnost školení zaměstnanců, kteří tato vozidla řídí (dále „řidiči referenti“).
2. Směrnice se vydává k naplnění povinností zaměstnavatele podle § 101 až § 103 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále „ZP“), zejména § 103 odst. 2 a 3 ZP (školení o právních a ostatních předpisech k zajištění BOZP), § 349 odst. 1 ZP (dopravní předpisy jako „ostatní předpisy k zajištění BOZP“), nařízení vlády č. 168/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů při provozování dopravy dopravními prostředky (dále „NV 168/2002“), a zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále „zák. 361/2000“).
3. Směrnice se vztahuje na všechny zaměstnance v pracovním poměru i na zaměstnance činné na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, pokud v souvislosti s výkonem práce řídí silniční motorové vozidlo, a to bez ohledu na to, zda jde o vozidlo zaměstnavatele, vozidlo pronajaté, nebo soukromé vozidlo použité se souhlasem zaměstnavatele. Vztahuje se i na řízení mimo veřejné pozemní komunikace (areál zaměstnavatele, sklad, staveniště, parkoviště).
4. Směrnice se nevztahuje na zaměstnance, kteří jsou řidiči z povolání ve smyslu zákona č. 247/2000 Sb. (zdokonalování odborné způsobilosti řidičů) nebo na které se vztahuje nařízení vlády č. 589/2006 Sb.; jejich povinnosti upravuje samostatný předpis zaměstnavatele.

Článek 2 – Vymezení pojmů

1. Řidič referent – zaměstnanec, který v souvislosti s výkonem práce řídí silniční motorové vozidlo o největší povolené hmotnosti do 3 500 kg (zpravidla vozidlo skupiny B), přičemž řízení vozidla není druhem práce sjednaným v pracovní smlouvě, resp. není jeho hlavní pracovní činností. Pojem není zákonem definován; vychází z výkladu Státního úřadu inspekce práce a z § 103 odst. 2 ZP.
2. Služební vozidlo – silniční motorové vozidlo, jehož provozovatelem je zaměstnavatel (vlastní, na leasing, pronajaté, vypůjčené), svěřené zaměstnanci k plnění pracovních úkolů.
3. Soukromé vozidlo použité se souhlasem zaměstnavatele – vozidlo, které není zaměstnavatelem poskytnuto a které zaměstnanec použije na pracovní cestě na základě předchozího písemného souhlasu zaměstnavatele podle § 157 odst. 3 ZP (Příloha 1).
4. Odpovědná osoba zaměstnavatele – vedoucí zaměstnanec pověřený touto směrnicí evidencí řidičů referentů, organizací školení, kontrolou dokumentace a součinností s garantem školení.
5. Garant školení – odborně způsobilá osoba k zajišťování úkolů v prevenci rizik podle § 9 a § 10 zákona č. 309/2006 Sb., která odpovídá za odborný obsah osnovy a testu poskytovaného prostřednictvím portálu ŘidičReferent.cz.
6. Pracovní cesta – časově omezené vyslání zaměstnance zaměstnavatelem k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce (§ 42 ZP).