Kdo platí pokutu za služební auto: řidič, nebo firma?

Stručná odpověď: Za přestupek zjištěný radarem bez obsluhy nebo za špatné parkování může úřad – když nezjistí řidiče a nedošlo k nehodě – pokutovat provozovatele, tedy firmu (§ 125f zákona č. 361/2000 Sb.). Na výzvu k uhrazení určené částky má firma 30 dnů; místo zaplacení může písemně označit řidiče. Vymáhat zaplacenou částku po zaměstnanci jde nejspolehlivěji dohodou.

Do datové schránky firmy přijde výzva z městského úřadu: služební auto jelo v obci 67 km/h, změřil to úsekový radar. Nebo stálo na místě, kde se stát nesmí. Řidič u toho nebyl zastaven, takže úřad píše tomu, kdo je zapsaný jako provozovatel – tedy firmě. Kdo to má zaplatit? Projděme, jak to upravuje zákon o silničním provozu a jak si to nastavit uvnitř firmy.

Dvě různé odpovědnosti: řidiče a provozovatele

Zákon č. 361/2000 Sb. o silničním provozu rozlišuje dva subjekty:

• Řidič odpovídá za přestupek, který sám spáchal (překročení rychlosti, špatné parkování, jízda na červenou). Pokutu platí on a u závažnějších přestupků dostává i body.
• Provozovatel vozidla – u služebních aut obvykle firma, případně leasingový nájemce zapsaný v registru – má podle § 10 odst. 3 povinnost zajistit, aby při užití vozidla byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu. Když se to nepodaří, může se sám dopustit přestupku podle § 125f.

Odpovědnost provozovatele je tedy samostatná. Nejde o to, že by firma „platila pokutu za řidiče“, ale o její vlastní přestupek: nezajistila, aby se s jejím autem jezdilo podle pravidel.

Kdy úřad jde po firmě

Podle § 125f odst. 2 odpovídá provozovatel jen tehdy, když jsou splněny všechny tři podmínky:

1. porušení pravidel zjistil automatizovaný technický prostředek bez obsluhy (typicky stacionární nebo úsekový radar), nebo jde o neoprávněné zastavení či stání,
2. jednání vykazuje znaky přestupku,
3. nedošlo k dopravní nehodě.

Navíc úřad musí nejdřív udělat nezbytné kroky ke zjištění skutečného řidiče (§ 125f odst. 5). Teprve když řidiče nezjistí, může přestupek projednat s provozovatelem. Provozovatel přitom odpovídá bez ohledu na zavinění (§ 125f odst. 3) – nepomůže argument, že firma o jízdě nevěděla.

Zprostit se odpovědnosti může jen ve dvou případech: když prokáže, že vozidlo nebo registrační značka byly předtím odcizeny, nebo že předtím podal žádost o zápis změny provozovatele, které bylo vyhověno (§ 125f odst. 6).

Pokud došlo k nehodě nebo policie řidiče zastavila na místě, řeší se přestupek s řidičem a provozovatel za něj neodpovídá. Jak postupovat po nehodě, popisujeme v článku Nehoda služebním autem: kdy volat policii.

Výzva k zaplacení určené částky

V praxi firma nejčastěji dostane výzvu k uhrazení určené částky podle § 125h. Úřad ji pošle, když jsou splněny podmínky výše, totožnost řidiče není známa a přestupek by šlo vyřešit příkazem na místě.

Co je ve výzvě dobré vědět:

• Výše: určená částka odpovídá polovině dolní hranice pokuty, kterou by šlo uložit příkazem na místě za daný přestupek. U neoprávněného stání a zastavení ji úřad stanoví do 750 Kč (§ 125h odst. 2). Konkrétní sazby se liší podle přestupku – ověřte je ve výzvě a v aktuálním znění zákona.
• Splatnost: 30 dnů od doručení výzvy.
• Zaplatíte včas → úřad věc odloží. Řízení se nevede a řidiči se nezapisují body, protože za přestupek nebyl potrestán.
• Nezaplatíte → úřad pokračuje v šetření. Může obeslat řidiče, nebo nakonec projednat přestupek provozovatele podle § 125f. Tam už jde o pokutu ve správním řízení; podle § 125f odst. 4 se řídí sazbou za příslušný přestupek řidiče, ale nesmí převýšit 10 000 Kč (u více přestupků ve společném řízení může být horní hranice vyšší).

Možnost označit řidiče

Firma nemusí určenou částku platit. Podle § 125h odst. 6 může místo toho ve lhůtě splatnosti písemně sdělit úřadu totožnost řidiče, který auto v danou chvíli řídil. Sdělení se považuje za podání vysvětlení a úřad pak řeší přestupek přímo s řidičem – včetně pokuty a případných bodů.

Nezávisle na výzvě platí i obecná povinnost z § 10 odst. 4: provozovatel a osoba, které provozovatel vozidlo svěřil, musí na výzvu policie nebo úřadu sdělit skutečnosti potřebné k určení totožnosti řidiče.

Tady se ukáže, jestli firma vede evidenci, kdo kdy kterým autem jel. Bez knihy jízd nebo jiného záznamu o přidělení vozidla řidiče často nedohledáte a „zbyde“ to na firmě. Co má kniha jízd obsahovat, najdete v článku Kniha jízd služebního vozidla.

Zaplatila firma. Může to chtít po zaměstnanci?

Tohle je nejčastější otázka personalistů a odpověď není úplně jednoznačná.

• Dobrovolně: nejjednodušší cesta je domluvit se se zaměstnancem předem. Firma mu výzvu ukáže a nabídne, že ho jako řidiče označí, nebo že určenou částku zaplatí sám. Řada firem to tak má rovnou ve směrnici.
• Srážkou ze mzdy: zaměstnavatel smí srazit ze mzdy jen v případech, které připouští § 146 zákoníku práce – typicky na základě dohody o srážkách ze mzdy. Bez souhlasu zaměstnance si částku jednostranně strhnout nemůže.
• Jako náhradu škody: podle § 250 zákoníku práce zaměstnanec nahrazuje škodu, kterou zaměstnavateli způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů. Zavinění musí prokázat zaměstnavatel. U nedbalosti je náhrada omezena na čtyřapůlnásobek průměrného měsíčního výdělku (§ 257 odst. 2). Zda je uhrazená částka za přestupek provozovatele škodou, kterou lze takto vymáhat, se v praxi posuzuje případ od případu. Spoléhat na to jako na hlavní řešení se nevyplatí – a u sporné částky doporučujeme poradit se s právníkem.

Prakticky nejlépe funguje kombinace: jasné pravidlo ve směrnici, evidence jízd a dohoda se zaměstnancem uzavřená dřív, než nějaká výzva přijde.

Co si nastavit ve firmě

Pár bodů, které ušetří spory:

1. Evidence, kdo auto řídí – kniha jízd, rezervační systém nebo předávací protokol u sdílených aut. Bez ní nelze řidiče označit.
2. Pravidlo ve směrnici – kdo vyřizuje výzvy (správce vozového parku, HR), v jaké lhůtě je předá řidiči a že pokuty za přestupky spáchané při řízení nese řidič. Inspiraci najdete v článku Směrnice pro provoz služebních vozidel a v našem vzoru směrnice.
3. Lhůta 30 dnů – výzvu je potřeba vyřídit včas. Když leží týden v podatelně a další týden u vedoucího, na rozhodnutí „zaplatit, nebo označit řidiče“ zbyde málo času.
4. Seznámení řidičů – řidiči by měli vědět, že firma jako provozovatel může jejich totožnost úřadu sdělit. Vhodné místo je školení řidičů referentů, kde se probírají pravidla provozu i povinnosti při užívání služebního vozidla.

Shrnutí

Za přestupek zjištěný radarem bez obsluhy nebo za špatné parkování může úřad – když nezjistí řidiče a nedošlo k nehodě – jít po provozovateli, tedy po firmě, a to bez ohledu na zavinění (§ 125f zákona č. 361/2000 Sb.). Firma obvykle dostane výzvu k uhrazení určené částky se splatností 30 dnů; místo zaplacení může písemně označit řidiče a úřad pak řeší přestupek s ním. Pokud firma zaplatí, vymáhat částku po zaměstnanci jde nejspolehlivěji dohodou; srážka ze mzdy vyžaduje dohodu o srážkách a náhrada škody podle § 250 zákoníku práce je nejistá cesta. Základem je evidence jízd a jasné pravidlo ve směrnici.