Je školení řidičů referentů povinné? § 103 zákoníku práce a co chce vidět inspektorát

Krátká odpověď: ano, je povinné. Delší odpověď je zajímavější, protože povinnost vypadá jinak, než jak ji popisuje většina reklam na školení. Zákon neříká „musíte absolvovat kurz školení řidičů referentů“. Říká něco obecnějšího, z čeho povinnost vyplývá – a zároveň nechává zaměstnavateli hodně volnosti v tom, jak ji splní.

Co přesně říká zákoník práce

Povinnost stojí na třech ustanoveních zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce:

§ 103 odst. 2 – zaměstnavatel je povinen zajistit zaměstnancům školení o právních a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které doplňují jejich odborné předpoklady a požadavky pro výkon práce, které se týkají jimi vykonávané práce a vztahují se k rizikům, s nimiž může přijít zaměstnanec do styku na pracovišti.

§ 349 odst. 1 – definuje, co jsou „právní a ostatní předpisy k zajištění BOZP“. Výslovně mezi ně řadí i dopravní předpisy.

§ 103 odst. 3 – zaměstnavatel určí obsah a četnost školení, způsob ověřování znalostí zaměstnanců a vedení dokumentace o provedeném školení. Vyžaduje-li to povaha rizika, zajistí školení pravidelně.

Spojení těchto tří paragrafů dává jasný výsledek: zaměstnanec, který při práci řídí, přichází do styku s riziky silničního provozu, a zaměstnavatel ho musí o dopravních a souvisejících předpisech proškolit. Nikde se nepíše „řidič referent“ – ten pojem si vytvořila praxe a používá ho i Státní úřad inspekce práce.

Co zákon naopak neříká

Tady začíná část, kterou byste měli znát, než zaplatíte za cokoli s přívlastkem „akreditované“:

• Zákon nestanoví lhůtu. Žádný předpis neříká, že školení platí rok, dva nebo tři. Četnost určuje zaměstnavatel na základě hodnocení rizik. Podrobněji v článku jak často školit.
• Zákon nestanoví formu. Prezenční přednáška, e-learning, interní školení vedoucím – vše je přípustné, pokud to zaměstnavatel umí odůvodnit a doložit.
• Zákon nestanoví, kdo smí školit. Není potřeba autoškola ani akreditované středisko. Doporučuje se odborně způsobilá osoba v prevenci rizik, autoškola nebo interně kvalifikovaná osoba – ale jde o doporučení praxe, ne o zákonný požadavek.
• Zákon nezná „certifikát“ pro řidiče referenty. Osvědčení o absolvování je doklad pro dokumentaci BOZP, nikoli průkaz. Nemusí se vozit ve vozidle a policie ho při silniční kontrole nevyžaduje.

Odtud plyne jednoduché pravidlo: kdo vám slibuje „zákonem uznané“ nebo „akreditované“ školení řidičů referentů, slibuje něco, co pro tuto skupinu neexistuje. Není to nutně podvod, ale je to marketing, ne právo.

Stanovisko SÚIP: obsah je věcí zaměstnavatele

Státní úřad inspekce práce ve svém výkladu ke školení řidičů referentských vozidel uvádí, že obsah, četnost i způsob provádění školení jsou věcí určení zaměstnavatelem – odvozeno od hodnocení rizik.

Zároveň však SÚIP upozorňuje na jednu věc, kterou prodejci online kurzů rádi vynechávají: čistě online školení nemůže poskytnout všechny informace týkající se konkrétního zaměstnance. Jinými slovy, e-learning s obecným obsahem (pravidla provozu, doba řízení, postup při nehodě) je v pořádku, ale zaměstnavatel k němu musí doplnit specifika svého pracoviště – vlastní směrnici pro provoz vozidel, pravidla pohybu v areálu, konkrétní vozový park, tankovací karty, hlášení závad.

Dobré online školení s tím počítá: nabízí zaměstnavateli místo, kam vlastní pokyny doplní, zobrazí je řidičům a zapíše do záznamu o školení. Bez toho e-learning pokrývá jen část povinnosti.

Co chce vidět inspektorát práce

Při kontrole oblastní inspektorát práce nezkoumá, jak pěkný byl kurz. Zkoumá, zda zaměstnavatel splnil povinnost a umí to doložit. Podle běžné praxe by dokumentace školení měla obsahovat:

1. Kdo byl školen – jméno zaměstnance, případně pracovní zařazení.
2. Kdo školil – jméno lektora nebo garanta a jeho kvalifikace (například odborně způsobilá osoba v prevenci rizik s číslem osvědčení).
3. Co bylo obsahem – osnova s uvedením témat a právního základu (§ 103 ZP, NV č. 168/2002 Sb., zákon č. 361/2000 Sb. atd.).
4. Jak byly ověřeny znalosti – test, jeho rozsah, hranice úspěšnosti, výsledek.
5. Kdy – datum, u e-learningu ideálně i čas dokončení.
6. Potvrzení zaměstnance – podpis na prezenční listině nebo elektronické potvrzení.
7. Rozhodnutí o četnosti – ve vnitřním předpisu nebo směrnici (například „1× za 12 měsíců, mimořádně po nehodě“).

K tomu se hodí mít po ruce vnitřní směrnici pro provoz vozidel – dokument, který inspektor často žádá jako důkaz, že zaměstnavatel rizika řízení skutečně řeší, ne jen formálně odškrtává.

Jak vypadá „splněno“ v praxi

Představte si firmu s 15 zaměstnanci, z nichž 6 občas řídí. Splnění povinnosti může vypadat takto:

• Zaměstnavatel má směrnici pro provoz vozidel, kde stanoví, že řidiči referenti absolvují školení při nástupu a dále 1× za 12 měsíců, mimořádně po dopravní nehodě.
• Každý ze šesti řidičů projde školení (online nebo prezenčně), složí test a existuje o tom záznam s datem, obsahem, garantem a výsledkem.
• Zaměstnavatel doplnil k obecnému obsahu vlastní pokyny: kde se tankuje, jak hlásit závady, kdo schvaluje soukromé vozidlo na pracovní cestu.
• Vše je uloženo v dokumentaci BOZP a lze to předložit na vyžádání.

Nic z toho nevyžaduje akreditaci, razítko ani „certifikát“. Vyžaduje to rozhodnutí, obsah, ověření a doklad.

Co hrozí, když školení chybí

Neproškolený zaměstnanec za volantem je pro zaměstnavatele problém ve dvou rovinách. První je kontrolní: chybějící školení BOZP je porušení povinnosti podle zákoníku práce, za které může inspektorát uložit pokutu podle zákona o inspekci práce. Druhá je odpovědnostní: pokud dojde k nehodě nebo pracovnímu úrazu, zaměstnavatel bez dokladu o školení obtížně prokazuje, že učinil vše, co po něm zákon chtěl. To se promítá do posouzení pracovního úrazu i do případných regresů pojišťoven. Konkrétní výši sankcí zde záměrně neuvádíme – závisí na okolnostech a znění zákona o inspekci práce, které doporučujeme ověřit v aktuální podobě.

Shrnutí

Školení řidičů referentů je povinné podle § 103 odst. 2 a 3 ve spojení s § 349 zákoníku práce. Zákon však nepředepisuje formu, lhůtu, lektora ani akreditaci – to vše určuje zaměstnavatel podle rizik. Inspektorát práce chce vidět osnovu, záznam o školení s garantem a způsobem ověření znalostí, potvrzení zaměstnanců a vnitřní pravidla. E-learning je přípustný, ale musí být doplněn o specifika pracoviště. Podrobný rozbor právního rámce bez marketingu najdete na stránce Právní rámec.